Kačenky vanové

Od té doby, co jsem „velká a mám rozum“, mě gumové kachničky vždy strašně, až přímo magicky přitahovaly…. Takové „šplouchnutí dětství“… a to jsem přitom v dětství nikdy gumovou kačenku neměla – jen takové ty delfínky a velrybky… možná proto je ta touha po gumových kačenkách tak silná - pramení z traumatu, že jsem v dětství žádnou nevlastnila…

Ale vždy jsem až příliš hrdě (jo, jsem blbá a kdo ne?) odolávala a žádnou si nikdy nekoupila… než jsem našla skvělého chlapa (mimochodem o dost staršího, než jsem já sama) a ten měl natolik rozumu a dětskosti v sobě (což na něm miluju), že když jsem slintala nad kačenkami (malá a velká – mimochodem, ta velká pěkně blbě plave) v Intersparu, prostě je čapl s tím, že jdou s námi domu…

A tak díky úžasnosti mého protějšku mám konečně vanu s kačenkami… gáč gáááááč!