Pes ve vlčím těle

Nevím, jak to máte s klasickou literaturou vy, ale pro mne to většinou bylo „nutné zlo“ v podobě povinné školní četby. Ke své vlastní škodě jsem knihy ze seznamu prostě nečetla. Naštěstí jsem dospěla do stádia, kdy pro mne „povinná školní četba“ není nadávkou, nýbrž výběrem děl, které bych si přeci jen přečíst mohla - dokonce i ráda. A tak jsem se dostala k jedné z nejznámějších knih Jacka Londona Bílému tesákovi. Povědomí jsem o ní samozřejmě měla, ale to, čeho se mi dostalo, mi docela vyrazilo dech - s nudným podáním učitelky češtiny to nemělo nic společného.

Nakladatelství Omega

Zamrzlá krajina, tažní psi, dva muži, jedny saně a rakev. Nepříliš optimistická bilance do začátku. Aby toho nebylo málo, vzdálené vlčí vytí, které se noc co noc přibližuje blíž a prozrazuje neutuchající hlad. Vládne krutá zima a potravy je málo - i vlci se semkli do skupinky a při honu za potravou spolupracují. Boj o život začíná - příroda je krutá i spravedlivá zároveň. 

Smečka se nasytila. To nejhorší má za sebou a teď si může jít každý svou cestou. Nazrzlá vlčice a nejstarší vlk se rozhodnou pokračovat přírodou Aljašky společně. Z vzájemné náklonnosti vznikne nový život. Malý vlček má nezlomnou vnitřní touhu po životě. Díky ní zvládne to, co by jiného tvora přivedlo do záhuby. Setkání se silnějšími predátory, s vlastním druhem, jímž opovrhuje a hlavně setkání s člověkem - jenž mu vedle výhod přinese pohled na krutou a zvrácenou tvář tohoto "boha".

Ale nebylo to tak docela nešťastné nevolnictví. Bylo tu hodně zajímavých věcí. Něco se neustále dělo. Byl vždycky zvědavý na ty podivné věci, které bohové do nekonečna vytvářeli. Dál se pak učil jak vycházet s Šedým bobrem. Poslušnost, která byla od něj vyžadována, byla poslušnost naprostá a bezpodmínečná. Za odměnu unikl bití a jeho existenci vzal indián na vědomí. 

Šedý bobr mu dokonce někdy hodil kus masa a hájil ho při žraní proti jiným psům. A takový kus masa měl cenu. Je divné, že stál za víc než tucet kusů masa z ruky nějaké indiánky. Šedý bobr se nikdy nemazlil, ani nehladil. Snad to byla jeho těžká ruka, snad jeho spravedlnost, snad jeho pouhá moc a snad všechny ty věci dohromady, které působily na Bílého tesáka, ale vzniklo jisté pouto náklonnosti mezi ním a jeho nevlídným pánem. Bílému tesákovi byly ukovány okovy jeho otroctví lstivě a skrytými cestičkami, stejně jako silou klacku, kamene a rány rukou. 

Vlastnosti jeho rodu,které hned na počátku umožnily vlkům přijít k ohňům lidí, byly vlastnosti schopné vývoje. Vyvíjely se i v něm a život v táboře, i když někdy strastiplný, stával se pro něj příjemnějším. Ale Bílý tesák si to tak neuvědomoval. Znal jen smutek nad ztrátou Kiche a naději na její návrat, snil svou nekonečnou touhu po svobodném životě, jaký kdysi vedl.  

Bílý tesák je neskutečně silný a hluboký příběh. Touha po životě zde čiší téměř z každé stránky. Ač je kniha zařazena do kolonky "pro děti a mládež", daleko ji přesahuje. Milovníci zvířat budou u čtení občas trpět, jelikož nastanou okamžiky, kdy se s Bílým tesákem osud (respektive člověk) nemazlí - v těch chvílích jsem viděla rudě a měla slzy v očích.

Jakýkoliv příběh, kde je hlavním hrdinou zvíře, mi přiroste k srdci víc, než tucet "dojemných story" o lidech. Nejinak tomu bylo u Bílého tesáka. Tenhle vlk s psí krví si mne získal a omotal kolem prstu - a já mu celou dobu přála, aby poznal laskavé zacházení.  

Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Omega!

Autor: Jack London
Překladatel: H. Jost
Počet stran: 248
Nakladatelství: OMEGA
Rok vydání: 2014