Jak jsem kurzovala 4
Ve středu jsem si udělala, společně s Owlie, výlet do Prahy. Konečně jsem potkala naživo svou blogerskou spřízněnou duši. Sešly jsme se na Knížecí a vyrazily do Nového Smíchova - knihy a oběd. Poté jsme vzaly útokem Levné knihy a následně se vydaly směrem na Letenské náměstí, kde nás kousek dál v Café Lajka čekal kurz minimalismu. Dorazily jsme s velkým předstihem, takže jsme se usadily na pohodlném gauči a povídaly si, než dorazil překvapený lektor. Nečekal, že tam někdo bude strašit tak brzy.
Užila jsem si srandy, dostalo se mi podnětných informací a dostatek materiálu k zamyšlení. Věřím, že si v kurzu našel každý "to své". Nemyslím si, že bych se dokázala zbavit třeba svých krásných knih, ovšem je pravda, že mě tenhle kurz utvrdil v tom, že mám daleko víc věcí, než potřebuji. Víc věcí, než které musím mít. V minimalismu je dost velká svoboda.
Martin na mě hned udělal skvělý dojem - byl povídavý, přátelský a taky lehce roztržitý, což mu přidávalo na lidskosti. Když se dozvěděl, že jsme každá z jiného města a známe se "jen přes blog" a vidíme se ten den poprvé, byl z toho nadšený (dokonce si neodpustil zmínku u představování). Než připravil stoly, skočila jsem si pro konévku čaje (v dolních prostorách, kde se kurz odehrával, byla slušná kosa) a vynikající mrkvový dort, hmmmm.
Když dorazilo osazenstvo (bylo nás - včetně lektora - krásných deset), mohli jsme vesele začít. Na kurz jsem se těšila, i když jsem vlastně moc nevěděla, co čekám. Prostě jsem se těšila na příjemně strávený čas a toho se mi dostalo. Martin nám povyprávěl svou životní cestu k minimalismu. Bylo vidět, že je do toho zapálený "tělem i duší". Místy byl trošičku roztržitý, ale působilo to mile. Dokázal by povídat určitě déle, než tři hodiny.
 |
| Martin Dědina |
Když dorazilo osazenstvo (bylo nás - včetně lektora - krásných deset), mohli jsme vesele začít. Na kurz jsem se těšila, i když jsem vlastně moc nevěděla, co čekám. Prostě jsem se těšila na příjemně strávený čas a toho se mi dostalo. Martin nám povyprávěl svou životní cestu k minimalismu. Bylo vidět, že je do toho zapálený "tělem i duší". Místy byl trošičku roztržitý, ale působilo to mile. Dokázal by povídat určitě déle, než tři hodiny.
 |
| What We Really Need... |
Užila jsem si srandy, dostalo se mi podnětných informací a dostatek materiálu k zamyšlení. Věřím, že si v kurzu našel každý "to své". Nemyslím si, že bych se dokázala zbavit třeba svých krásných knih, ovšem je pravda, že mě tenhle kurz utvrdil v tom, že mám daleko víc věcí, než potřebuji. Víc věcí, než které musím mít. V minimalismu je dost velká svoboda.
Člověk kolem sebe občas syslí naprosté zbytečnosti (co kdyby se to hodilo), skříně přetékají oblečením, které nikdo nenosí, kupujeme stále nové a další věci - navzdory faktu, že ty "staré" jsou plně funkční. Udržujeme vztahy, které nám nic nedávají a zabředáváme v koloběhu "nutností", jen abychom drželi krok se společností.
 |
| Consumerism Sucks Občas neuškodí něčeho se vzdát, něco poslat dál těm, co to potřebují. A třeba časem zjistíme, že se cítíme svobodněji, že nám to vlastně nechybí. Méně je (někdy) skutečně více. |
Komentáře
Okomentovat