Vánoční vzpomínání
Je neděle večer, poslední adventní neděle - za chvíli půjdeme ke stromečku, těšíte se? Bezpochyby ano. Já už konečně začínám trošku chytat vánoční náladu, lehce vzpomínkovou - myslím na to, jaké byly Vánoce, když jsem byla malá. První, co si vybavím a co mi neskutečně chybí, je sníh. Vždy byl pro mne samozřejmostí. Začínám mít pocit, že jsem stará, když pamatuji časy, kdy byl sníh o Vánocích běžnou věcí. Milovala jsem vůni sněhu ve vzduchu. Neexistovalo, že bych tvrdla doma - oblékla jsem se teple (nejlépe kombinézu, která tenkrát děsně frčela), čapla mladšího bratra a boby a vyrazili jsme za dům na panelovku, kde jsme s děckama ze sídliště blbli (a jezdili v "zakázaném a nebezpečném" vláčku).
Nemohu uvěřit, že je to vše tak dávno. Když přišel prosinec, vše se změnilo, vše se odělo do jedinečného hábitu kouzel, tajemství a těšení se. Bylo důležité napsat dopis Ježíškovi, připnout ho kolíčkem na záclonu, otevřít okno a usnout. Maminka vás pohladila po hlavě a popřála dobrou noc. A ráno jste se probudili a hle!, dopis byl pryč. Ježíšek si ho odnesl a vy jste si ve své dětské naivitě maminku s touhle záhadou nikdy nespojili.
Koulovačka, sněhuláci, ledové prolézačky na zahradě. Chumelení, zima, pravá zima. Teplý čaj, maminčin vaječný koňak - pro děti bez alkoholu. Vůně cukroví, uždibování banánků a slepovaného cukroví.
Ráno na Štědrý den vylezete z postýlek a v obývacím pokoji stojí on - ten nejkrásněji nazdobený stromeček, jaký znáte. Zlatá, červená, zelená. Hrací koníci, vaše zlatá ozdoba s houpacím koněm. U nás stromek zdobil v noci Ježíšek/maminka.
Večeřeli jsme kolem šesté, postupně i dřív (tatínek měl vždycky hlad). Po večeři většinou přišli prarodiče (bydleli vedle) a vzali nás do pokojíčku, kde jsme čekali na cinkot zvonečku. S nadšením jsme běželi do obývacího pokoje, kde byla děsná zima, neb bylo okno dokořán - právě jím odlétl Ježíšek.
![]() |
Oko není píp, oko vidí... |
Nemohu uvěřit, že je to vše tak dávno. Když přišel prosinec, vše se změnilo, vše se odělo do jedinečného hábitu kouzel, tajemství a těšení se. Bylo důležité napsat dopis Ježíškovi, připnout ho kolíčkem na záclonu, otevřít okno a usnout. Maminka vás pohladila po hlavě a popřála dobrou noc. A ráno jste se probudili a hle!, dopis byl pryč. Ježíšek si ho odnesl a vy jste si ve své dětské naivitě maminku s touhle záhadou nikdy nespojili.
Koulovačka, sněhuláci, ledové prolézačky na zahradě. Chumelení, zima, pravá zima. Teplý čaj, maminčin vaječný koňak - pro děti bez alkoholu. Vůně cukroví, uždibování banánků a slepovaného cukroví.
Ráno na Štědrý den vylezete z postýlek a v obývacím pokoji stojí on - ten nejkrásněji nazdobený stromeček, jaký znáte. Zlatá, červená, zelená. Hrací koníci, vaše zlatá ozdoba s houpacím koněm. U nás stromek zdobil v noci Ježíšek/maminka.
Večeřeli jsme kolem šesté, postupně i dřív (tatínek měl vždycky hlad). Po večeři většinou přišli prarodiče (bydleli vedle) a vzali nás do pokojíčku, kde jsme čekali na cinkot zvonečku. S nadšením jsme běželi do obývacího pokoje, kde byla děsná zima, neb bylo okno dokořán - právě jím odlétl Ježíšek.
Dárky, smích, nadšení, radost, společné chvíle. Nacpaná a spokojená bříška. Čas s rodinou. Již nikdy to nebude "jako v dětství". Krásné vzpomínky zůstanou a je na čase tvořit si nové.
Komentáře
Okomentovat