Úskalí recenzních výtisků
Když jsem si dva roky zpátky zakládala blog, vůbec jsem nepomyslela na to, že budu psát také o knihách. Přesto se tak stalo a mě to začalo bavit. Knihy z domácí knihovny, knihy z městské knihovny, krásně jsem si s nimi vystačila. Přesto mi neuniklo, že ostatní "knižní blogy" uzavírají jednu spolupráci za druhou. Lákalo mě to, ale nemyslela jsem si, že na to mám zkušenosti. A pak se stalo, že jsem díky vánočnímu dárku pro přítele a malé dávce drzosti získala svou první spolupráci - s HOSTem. Byla jsem nadšená - zvlášť když se mi Péťa ozvala sama na základě mé recenze. Ten den jsem nechodila, ale vznášela se aspoň metr nad zemí, tak jsem byla šťastná.
Poté už jsem se nebála (tolik) oslovit jiné nakladatele. I když jsem to stále brala jako něco velkého. Příliš podobné věci hrotím a moc nad vším přemýšlím, občas bych potřebovala ubrat, o což se snažím, ale jde to pomalu. Jsem už taková. A tak jsem navázala další spolupráce, z nichž nejvýznamnější pro mne byla ta s Webmagazínem Rozhledna - krom skvělých knih a příležitostí mi tato spolupráce přinesla přítelkyni, jejíž přítomnost v mém životě mi moc pomáhá. (Spřízněných duší je po čertech málo.)
Občas jsem se trápila tím, že nedosáhnu tolika spoluprací, jako ostatní. Myslela jsem si, že čím víc spoluprací, tím je člověk "lepší, žádanější, kvalitnější". Ovšem brzy jsem zjistila, že to nemusí nutně být pravda. Tedy alespoň to s tou kvalitou.
Netvrdím, že mé recenze jsou vrcholem dokonalosti - stále mám co zlepšovat. Přesto do psaní dávám velký kus sebe. Snažím se, aby byly v tu chvíli nejlepší (časem třeba vidím, co jsem mohla udělat jinak), být originální, vymyslet svůj úvod, svůj název, dát k nastínění děje něco jiného než to běžně známé, ale zároveň neprozradit nic, co by kazilo čtenářský zážitek.
Když se podívám kolem sebe, mám často pocit, že jen málokdy jde o kvalitu. Opsaná anotace, v nadpisu název knihy, pochvala obálky a rozparáděné nadšené plesání. Možná jsem krutá, ale osobně mi tohle nestačí, proto většinu podobných blogů nečtu. O to víc mě zaráží, že i zde narazím na spolupráce a kolikrát velmi hojné.
Sama jsem se dopracovala do fáze, kdy i při poměrně "nízkém" (mně vyhovujícím) počtu čtenářů se mi ozývají samotná nakladatelství. Nejsou to většinou žádní giganti trhu, ale to ani čekat nemůžu, protože do té škatulky příliš nezapadám. Nečtu YA (až na nějaké kroky vedle), erotické romány mi přijdou hloupé a i když si moc ráda odpočinu u oddechovky, potřebuji u knihy víc, než jen skvěle cílenou reklamu a ztrátu pár hodin života.
Někdy si říkám, že ostatní musí být superhrdinové. Já si totiž nedokážu představit, že čtu poctivě tolik knih a dodávám recenze včas. Loni jsem hnala sama sebe na hranici svých čtecích možností, ale už koncem roku mé nadšení a elán jaksi... vymizely. V té době jsem na sebe naložila příliš mnoho spoluprací. A přesto jich nebylo tolik, jako někdy vídám v blogosféře.
Přehodnotila jsem celý svůj přístup. Každá žádost o spolupráci pro mne moc znamenala. Vážila jsem si jí, chtěla jsem vyhovět a nezklamat. Jenže spolupráce je závazek, je to v zásadě práce, kterou musíte odvést. Ale tohle není práce, byť za to dostanete knihu. Je to volný čas. Měla by to být radost, to v prvé řadě. Jenže ta se odplazila neznámo kam.
Když si navíc uvědomím, že na "mé" místo recenzenta, se se slinou u úst klepou desítky dalších, kteří poslouží stejně dobře, ne-li líp, protože budou bezmyšlenkovitě šířit danou knihu, vystává otázka: stojí to za to?
 |
| Nathalie Boissonnault |
Poté už jsem se nebála (tolik) oslovit jiné nakladatele. I když jsem to stále brala jako něco velkého. Příliš podobné věci hrotím a moc nad vším přemýšlím, občas bych potřebovala ubrat, o což se snažím, ale jde to pomalu. Jsem už taková. A tak jsem navázala další spolupráce, z nichž nejvýznamnější pro mne byla ta s Webmagazínem Rozhledna - krom skvělých knih a příležitostí mi tato spolupráce přinesla přítelkyni, jejíž přítomnost v mém životě mi moc pomáhá. (Spřízněných duší je po čertech málo.)
 |
| Strings of Light |
Netvrdím, že mé recenze jsou vrcholem dokonalosti - stále mám co zlepšovat. Přesto do psaní dávám velký kus sebe. Snažím se, aby byly v tu chvíli nejlepší (časem třeba vidím, co jsem mohla udělat jinak), být originální, vymyslet svůj úvod, svůj název, dát k nastínění děje něco jiného než to běžně známé, ale zároveň neprozradit nic, co by kazilo čtenářský zážitek.
Když se podívám kolem sebe, mám často pocit, že jen málokdy jde o kvalitu. Opsaná anotace, v nadpisu název knihy, pochvala obálky a rozparáděné nadšené plesání. Možná jsem krutá, ale osobně mi tohle nestačí, proto většinu podobných blogů nečtu. O to víc mě zaráží, že i zde narazím na spolupráce a kolikrát velmi hojné.
Sama jsem se dopracovala do fáze, kdy i při poměrně "nízkém" (mně vyhovujícím) počtu čtenářů se mi ozývají samotná nakladatelství. Nejsou to většinou žádní giganti trhu, ale to ani čekat nemůžu, protože do té škatulky příliš nezapadám. Nečtu YA (až na nějaké kroky vedle), erotické romány mi přijdou hloupé a i když si moc ráda odpočinu u oddechovky, potřebuji u knihy víc, než jen skvěle cílenou reklamu a ztrátu pár hodin života.
 |
| Through the Pages |
Přehodnotila jsem celý svůj přístup. Každá žádost o spolupráci pro mne moc znamenala. Vážila jsem si jí, chtěla jsem vyhovět a nezklamat. Jenže spolupráce je závazek, je to v zásadě práce, kterou musíte odvést. Ale tohle není práce, byť za to dostanete knihu. Je to volný čas. Měla by to být radost, to v prvé řadě. Jenže ta se odplazila neznámo kam.
Když si navíc uvědomím, že na "mé" místo recenzenta, se se slinou u úst klepou desítky dalších, kteří poslouží stejně dobře, ne-li líp, protože budou bezmyšlenkovitě šířit danou knihu, vystává otázka: stojí to za to?
Co myslíte vy? Jak jste na tom s recenzními výtisky a uzavíráním spoluprací?
Komentáře
Okomentovat