Náhodně podobná volba slov...

Všichni jsme jen lidé. Právo na chybu (nebo náhodu?) má samozřejmě každý a občas "se zadaří" i člověku, od nějž bychom nic podobného nečekali. Jde o kopírování textů recenzí, článků, psaných myšlenek. Již párkrát jsem zahlédla svůj text v cizí recenzi. Nehodlám tu soudit žádné konkrétní případy. Myslím, že dotyčné osoby jsou již dostatečně vytrestány tím, že se nezmohou na vlastní myšlenku. Což je vlastně celkem smutné. 

Stop copying...

O bezúhonnosti literárně-blogového světa jsem pochybovala již několikrát. Ovšem kopírování v této "přátelské komunitě sečtělých lidí", to je dost i na mě. Je vážně úsměvné (a k nasrání a k pláči), když svou myšlenku, v podstatě slovo od slova, najdete v recenzi někoho jiného. Zvláště, jedná-li se o člověka, který je v dlouhé řadě poslední, od něhož byste to čekali. 

Inspirace je úžasná věc, možná by nám mohlo lichotit, že jsou naše myšlenky hodné zapamatování a předání dál i jinde, než na našich blozích - ale ne pod cizím jménem. A je celkem jedno, zda jen dotyčné osobě náhodně uvízly v hlavě, případně byly přivlastněny schválně. Ono se totiž nejedná o ojedinělé případy. 

InstantQuotes

Občas bychom si mohli uvědomit, že hranice mezi kopírováním a inspirací je zatraceně tenká a balancování na její hraně vážně není cool. 

A pokud chcete mít jistotu, že do své recenze nezamícháte cizí myšlenku, dělejte to jako já - prostě ostatní nečtěte dříve, než-li napíšete tu svou. Dokáže to zázraky. 

Jaké jsou vaše zkušenosti? Už jste také někdy viděli svůj text u někoho jiného? Kde vidíte hranici mezi inspirací a kopírováním? Čtete cizí recenze ještě před tím, než napíšete vlastní, nebo si, stejně jako já, držíte odstup?