Ach, ta láska nebeská...

Máme tu půlku února a s ním i svátek, který je v naší zemi přijímán většinou s jistou nevolí - Valentýn. Je pravda, že jde o přivandrovalce z anglosaských zemí - a jak řekl Joelek ve Věčném svitu: "Valentýn je svátek, který si vymysleli výrobci blahopřání, aby měli lidi pocit, že život stojí za kulový." Dnes tu však nejsem od toho, abych se přidala na tu či onu stranu valentýnské barikády. Jde mi o knihy. Zamilované knihy. Ráda bych se s vámi podělila o svůj vztah k romantickým příběhům a kdo ví, třeba mezi fotkami a slovy najdete i nějaký ten příběh pro sebe. 

Nebe nad Darjeelingem - má nejoblíbenější

Možná to tak úplně nevypadá, ale romantiku já ráda. Jsem velký snílek, hlavou věčně někde v oblacích. A i když jsem často kousavá až běda, pořád jsem v hlubinách romantická duše (vlastně není třeba ani kutat příliš hluboko). V poslední době trpím jistou neřestí - knihy plné romantiky jsem nahradila romantickými filmy. Romantika je totiž, alespoň pro mne, jistý druh odpočinku. A knih, které čekají na přečtení, je tolik, že romantický odpočinek pomalu přesouvám do jiné formy prožitku (tedy té filmové).

Pamatuji si na své romantické začátky. I tady je na vině film. Zápisník jedné lásky. Byla jsem naprosto okouzlena a když jsem zjistila, že je film dle knižní předlohy, za chvilku jsem si z městské knihovny postupně vypůjčila vše, co bylo od Sparkse k dostání. Někdy v té době jsme se rozešli s přítelem a navíc jsem zjistila diagnózu své nemoci, takže pro mne tyto knihy byly skvělým a vítaným únikem. 

Něco málo Sparkse

Jelikož ani Sparks není bezedný, bylo třeba se porozhlédnout po něčem jiném. A tak přišly na řadu autorky historických romancí. Zamilovala jsem si hlavně tyto dvě: Julii Quinn a Kathleen E. Woodiwiss. Láska k těmto dámám mi vydržela celkem dlouho. V té době mi ještě příliš nevadilo, že je děj co děj jako přes kopírák, jen prostředí a postavy se trochu mění. Vlastně to bylo přesně to, co jsem chtěla. Známé prostředí, ve kterém je mi tak dobře. 

S uzdravením se, duševním i fyzickým, se však dostavila i touha po něčem trochu jiném. A tak jsem přišla ke knize Dům ozvěn od Barbary Erskinové. Zde nejde o romantiku jako takovou, ovšem láska v jejích knihách (alespoň většinou) hraje svou podstatnou roli. Samozřejmě i její knihy mají jistý vzorec, přesto v sobě měli něco víc. A co si budeme nalhávat, zrovna u knihy Dům ozvěn jsem se docela bála, když jsem ji četla v babiččině starém domě. 

Austenka

Nahlédnu-li do své čtenářské minulosti, velké místo v ní zaujala i tvorba Jane Austenové. Nejednou jsem snila o panu Darcym, asi jako každá druhá dívka. Tahle láska mě přivedla k několika kouskům inspirovaným autorkou a jejími příběhy. Přestože nedosáhly takové úrovně, jako dílo původní, dost mne zaujala například tvorba Elizabeth Astonové. 

O romantických knihách by se dalo povídat dlouho, předlouho. Ani v posledních letech není o příběhy plné lásky, slastného shledání, ale i slz, nouze. Vždycky se na světě najde nějaké to (většinou dámské) zlomené srdce, které touží po lásce. Nebo jen prostě duše toužící po hezkém, klidném a jemném příběhu. Kdo by po něčem takovém v dnešní uspěchané době aspoň jednou za čas nezatoužil? 

A co vy a romantika? Máte rádi knihy plné lásky, je nějaká kniha, kterou byste mi doporučili? Budu moc ráda, když se podělíte o své myšlenky.