Nebýt starou rybou bez zážitků

Spousta z nás žije v akváriu. Máme nepřeberné množství možností, ale stejně dáváme z nějakého falešného pocitu bezpečí přednost stereotypu. Nudnému a nezáživnému. Stavíme si kolem sebe zdi a bariéry, unikáme před sebou, před světem, před dobrodružstvím. Než se nadějeme, přežíváme v pohodlí, které nám přináší zdání jistoty. Otázka zní, zda to stačí. Přežívat přeci neznamená žít. Rozhlédněme se kolem, sdílíme obrovské akvárium s lidmi, o nichž nic nevíme, ba ani nic vědět nechceme. Hnijeme spokojeně uvnitř růžového plastového hradu. Když to však nestačí rybce, jak by mohlo nám? Australan Bradley Somer ve své prvotině Ryba jménem Ian odkrývá jeden život v mnoha podobách. A také hloubku, krásu i hnus ryzí pravdy.  

Nakladatelství Metafora

Těhotná Petúnie Dalila a zatraceně velká chuť na doktorem zakázaný zmrzlinový sendvič. Obrovský neoholený Garth, jehož vzhled působí zastrašujícím dojmem. Katie, zamilovaná krátkovlasá kráska se záhadnýma očima. Sebevědomá sexuchtivá Faye a namyšlený floutek Connor, spojující obě jmenované dívky (a majitel Iana). Jimenez, osamocený správce místa, které zmíněné osoby, a pár dalších, spojuje. Činžovní dům Seville na Roxy, jeviště života, akvárium obřích rozměrů.

A také jeden balkon nesoucí akvárium běžných rozměrů. Domov Iana. A šneka Troye, otravně nudného chroustala, kterému ke štěstí stačí být dvacet čtyři hodin denně naplácnutý na skle. Akvárium není zrovna velké a Ian nemá příliš prostoru. Plavání. Po směru hodinových ručiček. Proti směru, pro změnu. Vršek jeho skromného příbytku je zatarasen hromadou papírů. Jenže pak se cosi stane. Ozve se divný zvuk a Ian je svobodný. Žbluňk a pak už jen let dolů. Dobrodružství v bezpečném náručí vody totiž nenajde. 

Ian nikdy nebyl nijak zvlášť melancholický ani introvertní. Není v jeho přirozenosti hloubat nebo bědovat. Jádrem Ianovy osobnosti je kříženec carpe diem, laissez faire a namaste. Méně myslet, více konat, to je filozofie zlaté rybky. "Mít plán je první krok k neúspěchu," pravil by, kdyby uměl mluvit. 
Ian je bonvián, a kdyby byl schopen se nad tím zamyslet, zjistil by, že to leccos vypovídá o povaze anglického jazyka, když pro tento přístup k životu nemá žádný ekvivalent a musel si ho ukrást z francouzštiny. Jako zlatá rybka byl vždycky šťastný. Nedochází mu, že až mine zbývajících dvacet pět poschodí, tak, pokud se nestane něco naprosto nepředvídatelného nebo zázračného, narazí značnou rychlostí na chodník.

Při čtení Iana jsem měla pocit, jako by se mi v hlavě usídlil vypravěč z Amélie z Montmartru a typicky snovým stylem mě zasvěcoval do osudů jedné zlaté rybky a světa míhajícího se kolem ní. Pro poetickou duši s hlavou věčně v oblacích to byl neopakovatelně skvostný čtenářský zážitek. Při čtení knih by měl člověk něco cítit. Nad Ianem mé srdce plesalo blahem a přetékalo opravdovostí, nad kterou se mi chtělo brečet i smát zároveň.

Ryba jménem Ian je dokonalou prvotinou. Příběhy v knize jsou jako malé kapičky, které tvoří propojený celek lidskosti. Lidskost není jen o tom, co vidíme denně na ulici, co jsme ochotni ukázat světu. Lidskost je schovaná za dveřmi, za nánosy masek. Ne vždy je pohled na pravou povahu lidskosti líbivý, ale je opravdový a upřímný. Každý z nás má v sobě schované své něco, které nás odlišuje a dělá zranitelnými, avšak zároveň tolik lidskými. A za to není třeba se stydět.

Uvařte si čaj, vezměte Iana do ruky a usaďte se nad povznášející kousek literatury. Skočte z balkonu spolu s buclatou zlatou rybkou a nechte se unášet na vlnách dobrodružného snění. Kdo ví, třeba se dostanete o kousek blíž sami k sobě. 

Za poskytnutí recenzního výtisku vřele děkuji Nakladatelství Metafora!

Autor: Bradley Somer
Překladatel: Filip Klausner
Počet stran: 288
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2015