Upeč třeba chleba
Minulý týden jsem zveřejnila bonbónkovou recenzi na Rosiin sladký krámek snů. A protože se mi kniha zažrala pod kůži (nejen ve formě tukových polštářků), neodolala jsem a koupila si nedávno vyšlou knihu Jenny Colgan, která sice od sladkého tématu trochu utekla, ale hlad z ní budete mít stejně. Ostrov s vůní čerstvého chleba nás opět zavede do Anglie, tentokrát však na přílivový ostrůvek, kde papuchalkové dávají dobrou noc a vůně čerstvého chleba se line podél přístavní zdi.
Pollyin život se obrátil vzhůru nohama. S Chrisem to nebylo ono už nějakou dobu a nyní se zdá, že se zpřetrhala i ta poslední vlákna, která jejich vztah držela pohromadě. Designerská firma, do které vložili společné úsilí, naději a peníze, zbankrotovala. Zatímco Chris je vzteky bez sebe a uzavírá se do své vlastní naštvanosti, Polly tak nějak pořád věří, že bude lépe. Je jí jasné, že peněz není nazbyt, že bude muset opustit minimalistický byt v drahém Plymouthu, večírky s přáteli v luxusních restauracích, život na vysoké noze.
U Arga jsem zvyklá na určitou kvalitu, ale v tomhle konkrétním případě se mi jí nedostalo. Oproti předchozím knihám, které od autorky u Arga vyšly, je u Ostrova jiná překladatelka a korektorka a slušně řečeno, byl to krok vedle. Příběh ztratil na čtivosti, místy byl text dost nesmyslný a celkově kostrbatý a co se chyb týče, nad tím jsem se už po půlce čtení přestala pozastavovat. Kdyby se jednalo o jiného nakladatele, možná by mé zklamání nebylo tak hořké, kdo ví.
Autor: Jenny Colgan
Překladatel: Dana Vlčková
Počet stran: 368
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2016
 |
| Ostrov s vůní čerstvého chleba - Jenny Colgan |
Pollyin život se obrátil vzhůru nohama. S Chrisem to nebylo ono už nějakou dobu a nyní se zdá, že se zpřetrhala i ta poslední vlákna, která jejich vztah držela pohromadě. Designerská firma, do které vložili společné úsilí, naději a peníze, zbankrotovala. Zatímco Chris je vzteky bez sebe a uzavírá se do své vlastní naštvanosti, Polly tak nějak pořád věří, že bude lépe. Je jí jasné, že peněz není nazbyt, že bude muset opustit minimalistický byt v drahém Plymouthu, večírky s přáteli v luxusních restauracích, život na vysoké noze.
Polly je na tom finančně tak bídně, že jediný byt, který si může dovolit, je starý, rozbořený a na přílivovém ostrově v Cornwallu, kde žijí jen starousedlíci, rybáři a papuchalkové. Přes zděšené a nevybíravé protesty své nejlepší kamarádky se Polly rozhodne do polorozpadlého bytu nastěhovat. Nachází se totiž nad starou pekárnou a jestli Polly něco uklidňuje a těší, je to právě pečení. Třeba by mohla, jednoho krásného dne, vést svou vlastní pekárnu?
Polly to hned zvedlo náladu a uvědomila si, že od rána udělala dvě dobré věci - umyla koupelnu a upekla chleba - no, a když připočte, že zavázala Neilovi křídlo, budou to tři. Někomu by to třeba nepřipadalo moc, ale pro ni to byl velký krok kupředu. Když chleba trochu vystydl, nakrájela ho na tlusté krajíce a potřela máslem a trochou džemu, který si přivezla.Ostrov s vůní čerstvého chleba je typickou knihou své autorky. Kdo již četl některou z předchozích knih ví, o čem mluvím. Autorčin vzorec je asi ve všech knihách stejný, ale to mi ani za mák nevadí, ba naopak, je to jeden z důvodů, proč jsem po její knize opět sáhla. Co se tedy příběhu týče, jsem naprosto spokojená. Anglii miluji ve všech jejích podobách a upřímně jídlo také. Přesto jsem však z Ostrova byla poměrně zklamaná. Jenže tady bych dávala vinu nakladatelství.
Potom dala Neila zpátky do krabice - zdálo se, že mu to vůbec nevadí, i když Polly prolétlo myslí, jestli by si ho neměla posadit na rameno jako pirát papouška, ale okamžitě tu myšlenku zapudila jako zaprvé směšnou, zadruhé nehygienickou, zatřetí nevhodnou pro Neila a začtvrté matoucí, vzhledem k tomu, že se sama jmenuje Polly - a zamířila k přístavu.
U Arga jsem zvyklá na určitou kvalitu, ale v tomhle konkrétním případě se mi jí nedostalo. Oproti předchozím knihám, které od autorky u Arga vyšly, je u Ostrova jiná překladatelka a korektorka a slušně řečeno, byl to krok vedle. Příběh ztratil na čtivosti, místy byl text dost nesmyslný a celkově kostrbatý a co se chyb týče, nad tím jsem se už po půlce čtení přestala pozastavovat. Kdyby se jednalo o jiného nakladatele, možná by mé zklamání nebylo tak hořké, kdo ví.
Každopádně, pokud jste od autorky ještě nic nečetli, nekazte si Ostrovem chuť a sáhněte rovnou po Rosiině sladkém krámku snů. A jestli vám zvědavost přeci jen nedá, knihu si půjčte v knihovně, český překlad za koupi opravdu nestojí.
Překladatel: Dana Vlčková
Počet stran: 368
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2016
Komentáře
Okomentovat