Není poloha jako poloha
Nejen náruživé nymfomanky řeší, jakou polohou si zpříjemnit den. Koberec zavání spálenými koleny, na zádech je to fádní, s nohou za krkem příliš akrobatické. I já mám občas problém najít tu správnou polohu. Tedy ne sexuální, ale čtecí. Mám s hledáním té pravé pokaždé docela problém. Já prostě nevydržím strnule v jedné pozici a upřímně po hodině čtení ani v deseti dalších. Občas bych potřebovala zavěsit do prostoru na vypolstrované popruhy, ale pak nevím, kdo by mi otáčel stránky a doléval čaj. Čím jsem starší, tím je to horší. A nejvíc mě děsí, že to horší třeba ještě bude...
Jsou polohy, které jsou pro mě naprosto nepřijatelné. Třeba čtení na břiše. Je to roztomilá představa, jak si pokopávám nožičkami ve vzduchu a otáčím stránku za stránkou. Když však pominu fakt, že jsem líné nesportovní stvoření, tudíž při zalomení trpím a má záda spolu se mnou, naprosto nesnáším, když se cokoliv dotýká mého břicha. Díky panu C. jsem na břicho velmi, ale opravdu velmi citlivá a to, že na něm ležím svou nemalou vahou, mi k pohodlí vážně nepřidá.
Nabízí se tedy varianta vleže na zádech. Obdivuji všechny, kteří si takhle vydrží číst déle jak pár minut, aniž by jim za a) neupadly ruce, za b) nespadla kniha do obličeje nebo za c) neusnuli. Z lehu se přesuneme do polosedu. To už je lepší, ovšem musím se přemístit z gauče či postele do vany. Horká voda, bublinky, voňavé olejíčky, svíčky. Jo, v tomhle prostředí si dokážu číst. Jenže to bohužel není varianta na několikahodinové čtení. Zpestření ale ano. Fajn, to máme jednu malou výhru pro mě.
Jenže kde a v jaké poloze si číst normálně? Z vany bych byla po více jak hodině jen scvrklý fík, v posteli usnu a gauč je příliš blízko televize. Asi mi prostě zbývá jen staré, dobré (a trochu trapné) křeslo. Vystlané polštářem, doplněné o deku. Ale nenechte se zmást, nesedím v něm nikdy normálně. U čtení mám ve většině případů nohy pod sebou (takže po deseti minutách vlastně žádné nohy nemám) a jsem nachýlená k jedné opěrce.
Je to asi zatím to nejlepší, na co jsem se v hledání té správné čtecí polohy zmohla. Mohu se v případě potřeby opřít z jedné opěrky na druhou, trochu jinak pod sebou složit nohy a nebo je natáhnout před sebe na židli. Navíc v téhle pozici dokážu nejen číst, ale i pít čaj, bez kterého je pro mě čtení poloviční zábava.
 |
| Book Pain Syndrome |
Jsou polohy, které jsou pro mě naprosto nepřijatelné. Třeba čtení na břiše. Je to roztomilá představa, jak si pokopávám nožičkami ve vzduchu a otáčím stránku za stránkou. Když však pominu fakt, že jsem líné nesportovní stvoření, tudíž při zalomení trpím a má záda spolu se mnou, naprosto nesnáším, když se cokoliv dotýká mého břicha. Díky panu C. jsem na břicho velmi, ale opravdu velmi citlivá a to, že na něm ležím svou nemalou vahou, mi k pohodlí vážně nepřidá.
Nabízí se tedy varianta vleže na zádech. Obdivuji všechny, kteří si takhle vydrží číst déle jak pár minut, aniž by jim za a) neupadly ruce, za b) nespadla kniha do obličeje nebo za c) neusnuli. Z lehu se přesuneme do polosedu. To už je lepší, ovšem musím se přemístit z gauče či postele do vany. Horká voda, bublinky, voňavé olejíčky, svíčky. Jo, v tomhle prostředí si dokážu číst. Jenže to bohužel není varianta na několikahodinové čtení. Zpestření ale ano. Fajn, to máme jednu malou výhru pro mě.
 |
| A co na zádech? |
Je to asi zatím to nejlepší, na co jsem se v hledání té správné čtecí polohy zmohla. Mohu se v případě potřeby opřít z jedné opěrky na druhou, trochu jinak pod sebou složit nohy a nebo je natáhnout před sebe na židli. Navíc v téhle pozici dokážu nejen číst, ale i pít čaj, bez kterého je pro mě čtení poloviční zábava.
Vlastně je mi záhadou, že nejvíc toho přečtu na tak nepohodlném místě, jako je záchod, kde jsem bez čaje, ve strnulé pozici a místo odchodu se plazím po zemi s mravenci v nohou. A v jaké poloze čtete nejraději/nejčastěji vy?
Komentáře
Okomentovat